Základní škola
Konečná
Základní škola Havlíčkův Brod, Konečná 1884, tel.: 569 427 850, e-mail: zskon@hbnet.cz
Právě se nacházíte zde: Akce školy >> 1. stupeň

Vloženo: 8.12.2010, počet přečtení: 2021

Céčka prvního stupně na výstavě

Jedním z doprovodných programů k podzimnímu knižnímu veletrhu je i výstava v Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě. Dívky a chlapci z céček prvního stupně si ve čtvrtek 18. listopadu prohlédli výstavu a zúčastnili se i výtvarné dílny, kterou si pro ně připravila galerijní pedagožka. Kreslili jsme ilustrace k příběhům. Žáci 2. a 3.C malovali strašidla podle své fantazie. Hodná i zlá. Chlapci ze 4. a 5.C doplnili své vlastní strašidelné příběhy o ilustrace duchů. Příběhy vytvořili v hodinách českého jazyka. Výtvarná dílna byla moc fajn.

Zde jsou uvedeny některé příběhy:


Školní bubák

Byla jedna škola na kraji města. Když byla noc, všechny věci ožívaly. Chodili po škole a každý den něco provedly. Nejvíce zlobila zapomenutá bačkora Sylva. Schovávala věci, psala na tabule, lámala pravítka, vyhazovala bačkory z laviček a psala sprostá slova na zdi a dveře. Jednou se rozhodla, že se ukáže.
Všechny děti už byly o velké přestávce venku. Jen Monika ne. Teprve si v šatně zouvala bačkory a vyndávala si z lavičky boty na ven. Omylem vytáhly cizí. Když si je obouvala, bota ji kousla. Sylva se tak prozradila. Monika se lekla a volala o pomoc. „Pomóc, pomóc!!!“ Přišel k ní školník a řekl jí: „Buď ticho!“ A odešel. Sylva na Moniku promluvila. „Nikomu nic neříkej. Nikdo nesmí vědět, že existuju.“
Sylva to nemohla vydržet a musela se zase ukázat. Tentokrát paní učitelce. „Vy se mě nebojíte,“ ptala se Sylva. „ Proč bych měla?, odpověděla paní učitelka. „Každý se mě bojí!“ „Já ne, řekla paní učitelka. „Uvidíme se ještě někdy?“ „Ano.“ „Kdy?“ „Třeba v úterý.“ „Dobře.“
Když se v úterý sešly. Hrála Sylva s paní učitelku oblíbenou hru Česko Junior.

Jára, 4.C


Strašidelná škola

Každý den odpoledne ve škole všechno ožívá. Věci mluví a myslí. Duchové vylézají ze svých úkrytů. Když se duch na někoho podívá, třeba na paní učitelku, upadne na zem a už nikdy neožije.
V naší třídě řádí housenka. Láme pastelky a křídy, rozhazuje věci v zásuvkách, pomalovává knihy a ničí květiny. Občas po třídě pochodují i židle.
Jednou ráno jsme přišli do třídy a na tabuli byl nápis. Písmo jsme neznali. Lekli jsme se, co to je a kdo to tady zanechal. Začalo školní vyšetřování. První den se nápis nevyšetřil.
Druhý den se pořád vyšetřovalo. Třetí den přišla do 5.C paní ředitelka. A přišla na to. Jak se lekla, vzala nohy na ramena a utíkala pryč. Duch skrytý v housence se prozradil.
Přišla třídní učitelka a uviděla paní ředitelku schovanou za rohem, jak brečí. „Co se stalo?“ „U vás ve třídě je duch!“ „Vím o něm,“ řekla paní učitelka, „doteď byl hodný, ale už ho nebaví. Zkusíme mu domluvit.“
A tak se i stalo. Kluci a holky z 5.C mu domluvili a o té doby byl zase hodný.

Petr Přibyl, 5.C


Strašidla ve třídě 4. a 5.C

Bylo osm hodin večer. Ve třídě i ve škole nikdo nebyl. Ani dušička. Po škole chodili duchové našich mrtvých zlých učitelů. Jednomu říkali Devil, protože lámal ruce a jedl lidi. Měl rád tmu a strach byl pro něj zábavou. Jeho kamarádi se jmenovali Luck a Jack a často ve škole řádili jako pominutí. Tito kluci milovali nepořádek.
Všichni tři se tedy rozhodli, že ve škole trochu „uklídí“. A pustili se do toho. Rozbíjeli každou věc, na kterou sáhli. Slyšel je školník - pan Mejstřík. A šel se podívat, co se děje. Hluk ho přitáhl do 5.C. Ze třídy vyletěl Devil. Pan školník se lekl a utekl do sklepa, kde se chtěl schovat. Jenže zapomněl, že tam bydlí duch pana učitele Čápa. Ten se lekl také, i když je duch. Pan školník se proto otočil a běžel pryč ze školy. Za ním všichni tři duchové. Devil křičel: „Až tě chytím, tak tě sním!“ A tak se i stalo. Jack se olízl. „Mňam, to byla pochoutka.“
Druhý den ráno se do školy vrátili učitelé a lekli se. Všude byl nepořádek. Nikdo nemohl nic najít. Později přišly děti a také se lekly. Každému něco chybělo. Ondrovi tělocvik, Jirkovi učebnice, Tomovi penál, Petrovi pantofle, Járovi úkolníček, Lukášovi hrníček, Péťovi rukavice a Vendy obrázek.
Bohužel nikdo už nikdy neviděl pana školníka. Duchové ve škole bydlí dodnes a občas ve škole udělají nepořádek.

Tomáš a Jirka, 5.C


Školní bubák

Byla jedna škola na kraji města. Když byla noc, všechny věci ožívaly. Chodili po škole a každý den něco provedly. Nejvíce zlobila zapomenutá bačkora Sylva. Schovávala věci, psala na tabule, lámala pravítka, vyhazovala bačkory z laviček a psala sprostá slova na zdi a dveře. Jednou se rozhodla, že se ukáže.
Všechny děti už byly o velké přestávce venku. Jen Monika ne. Teprve si v šatně zouvala bačkory a vyndávala si z lavičky boty na ven. Omylem vytáhly cizí. Když si je obouvala, bota ji kousla. Sylva se tak prozradila. Monika se lekla a volala o pomoc. „Pomóc, pomóc!!!“ Přišel k ní školník a řekl jí: „Buď ticho!“ A odešel. Sylva na Moniku promluvila. „Nikomu nic neříkej. Nikdo nesmí vědět, že existuju.“ „Ne, já to nepovím.“ „Jestli to řekneš, tak tě zničím! Myslím to vážně. Pošlu na tebe i kamarády. Aby si tě také vychutnali.“ Monika už to nevydržela a řekla: „Jdu pro kamarády.“ Sylva na to: „Ty nám neutečeš! Ha, ha, ha…“

Lukáš, 4.C

Žáci 2., 3., 4 a 5.C

2021 © Ing. Milan Švejda | Araweb.cz | SveSve@seznam.cz | 737 911 308